Ivana Řápková

Západočeská univerzita se dostala do neslýchaných problémů svou vinou, ale potápí s sebou i své současné a minulé studenty. Ti jsou napadáni, že nevystudovali poctivě, jejich profesní kredit klesá příkře k nule, současní studenti jen těžko budou hledat uplatnění. Chyby vedení univerzity se nyní obrátily proti všem studentům, včetně mne.

Vystudovala jsem dvě vysoké školy – Vysokou školu ekonomickou před více než patnácti lety a Západočeskou univerzitu – právní fakultu před pěti lety. Z obou mám diplom, to je jediný, pro mě důležitý doklad, který musím mít schovaný. Tím prokazuji své vzdělání. Ani z jedné školy už nemám index, či svázaný originál diplomové práce. Možná se to bude zdát někomu podivné, ale ani na jednom nijak nelpím. Vzdělání přece není o tom, mít doma pěkně svázanou diplomku a ukazovat ji vnoučatům. Můj profesní život je velmi hektický, vytvořila jsem buď sama, nebo s mým pracovním týmem, řadu dalších projektů, které ovlivňují život desítkám až tisícům lidí. Namátkou mohu vzpomenout získání titulu statutárního města, otevření vysoké školy v Chomutově, či budování obrovského sportovně společenského areálu za více než 1,5 miliardy korun. Z tohoto pohledu je moje diplomová práce pouze jedno ze školních děl. Na druhou stranu chápu, že pro mnohé lidi je diplomová práce ceněným životním vrcholem. Ti zřejmě nepochopí, že si nepamatuji jako student dálkového individuálního studia detaily z její obhajoby, detaily ze zkoušek atd. Zvláště pak, když většinu vyučujících jsem viděla, díky samostudiu, které je u dálkového studia naprosto běžné, jednou v životě.

Vinou ostudných chyb univerzity mě nyní novináři napadají a vzbuzují dojem, že jsem nestudovala řádně. Ptají se mě na události staré pět, sedm, devět let. A diví se, že si je nepamatuji. Vždyť každý se může zamyslet nad tím, co se stalo před tak dávnou dobou, a těžko si bude vybavovat detaily. Kvůli tomu a nedostatkům na univerzitě mě nyní ponižují a urážejí tím, že se snaží tvrdit, že jsem práva řádně nevystudovala. Kdybych věděla, že se univerzita po pěti letech dostane do takovýchto obřích problémů, vedla bych si deníček, abych mohla těmito podrobnostmi dnes přesvědčovat novináře, že jsem skutečně studovala. Předložený doklad o přijetí ke studiu ve školním roce 2000/2001, vysvědčení s termíny a známkami ze všech zkoušek, diplom z roku 2005, pracovní verze diplomové práce – tedy vše, co jsem po tolika letech doma v krabicích našla – novinářům nestačí.

Ivana Řápková