„Míň Kocábů, víc Řápkových,“ říká na předvolebním billboardu romský aktivista František Kolář a podporuje tak chomutovskou primátorku Ivanu Řápkovou, která se proslavila svým bojem proti „nepřizpůsobivým“ občanům a nyní je na druhém místě kandidátky ODS v Ústeckém kraji.
Tak se zdá, že vás díky tomu, jak radikálně se snažíte řešit problémy s Romy, čeká skvělá politická kariéra. Z chomutovské radnice míříte do Poslanecké sněmovny a třeba i výš.
Ano. Takhle se to říká. Ale není to pravda. Vždyť já jsem už chtěla s politikou skončit.
A pak vám najednou zavolal někdo z vedení ODS a řekl: Nechtěla byste kandidovat do Poslanecké sněmovny?
Tak to vůbec nebylo. Já si jen řekla, že když mi stát celou dobu jako primátorce házel klacky pod nohy, tak s tím chci něco udělat v parlamentu. Zúčastnila jsem se primárek a dostala jsem 390 hlasů ze 400. Podpořila mě i okolní města a regionální sněm pak rozhodl o mém postavení na kandidátce. Toť vše.
Jiří Čunek jako primátor Vsetína vystěhoval několik desítek Romů mimo město a stal se z něj nakonec ministr.
Pořád se mluví o Romech, ale to není jenom romský problém. To je problém těch, kteří neplní své povinnosti, a to už dávno nejsou jenom Romové, i když se to snaží někteří takto převrátit. Já řeším neplatiče, výtržníky, kriminálníky, prostitutky, drogové dealery a výrobce drog, a to bez ohledu na barvu pleti. Já to tak cítím a já to tak i řeším.
A kolik z nich je Romů?
Žádné oficiální statistiky o tom se nevedou.
A jaká jsou neoficiální čísla?
Podle odhadů různých neziskových společností je to v Chomutově okolo osmdesáti procent.
Jak je možné, že tito lidé dluží městu Chomutov okolo 240 milionů korun? Žádné jiné podobné město tak velký dluh nemá. Proč jste dopustili, aby ten dluh tak narostl?
To není tak, že by tady ten dluh jen tak ležel a my s ním nic nedělali. My jsme už v roce 2002 vytvořili oddělení vymáhání a lidé v tomto oddělení se nezabývají ničím jiným než vymáháním dluhů.
Asi jim to ale moc nejde, když je ten dluh tak vysoký.
Chomutov je specifický tím, že tady soudy pracovaly velmi liknavě. Soudy s neplatiči se táhly třeba i šestnáct let. Tak ten dluh narůstal a narůstal.
Takové termíny ale už teď u českých soudů snad nejsou, nebo ano?
Ne. Už se to zlepšilo. Trvá to tak tři roky. Ale i tak je to strašně dlouho a nepřináší nám to zpět peníze. Od roku 2004 jsme začali najímat soudní exekutory, ale ty tady máme jenom čtyři a oni už s námi ani nechtějí spolupracovat, protože výběr je nulový.
Jak je to možné?
Neseženou od neplatičů žádný majetek.
Tak jste dostala nápad zabavovat dlužníkům peníze-sociální dávky. Mě napadlo, že by to mohl být dobrý způsob, jak ty peníze dostat zpátky.
Soud ale rozhodl, že byl tento váš postup nezákonný.
Dle mého názoru to v souladu se zákonem je.
Soud rozhodl ale jinak.
Respektuji rozhodnutí soudu, ale pořád tvrdím, že když vám někdo dá peníze a vy si je vložíte do kapsy nebo do peněženky, tak jak prokážete, kde jste je získal? Peníze přece nejsou nijak označené.
Možná to neprokážete, kdyby měl někdo v peněžence třeba třicet tisíc, ale pokud tam bude mít pouze tu částku, kterou získal jako sociální dávku, tak je to přece jasné, ne?
To je sice možné, ale pořád je to finanční hotovost.
Soud ale rozhodl jinak. Sociální dávka v hmotné nouzi je podle ústeckého soudu exekucí nepostižitelná.
Já bych ale řekla, že to je jednostranný pohled, protože ne všichni ti lidé jsou v takové nouzi. Vždyť doma mají spoustu dalších movitých věcí.
Budete se ještě proti rozhodnutí soudu nějak bránit?
Dovoláváme se k nejvyššímu soudu. Ale mně přijde absurdní, že tady řešíme konkrétní problém a stát, vláda, soudy jsou všichni proti nám místo toho, aby nám pomohly. My potřebujeme, aby nás nechaly důsledně vymáhat svá práva.
Vy ale musíte dodržovat zákon, který tady teď platí, nebo snad ne?
Já vám ale řeknu jedno, když ten krajský soud rozhodl proti exekucím, tak mě zastavovali lidi na ulici a říkali mi: „Co teď budeme dělat? Oni vyhráli. Teď už si dovolí všechno.“ Z mého pohledu i z pohledu všech lidí, kteří jsou tady na magistrátu, byla naše akce velice úspěšná, protože potom začali lidé chodit a hradit své dluhy nebo začali uzavírat splátkové kalendáře a my jsme v takových případech vstřícní. Do tíživé situace se může dostat každý. Uzavřeme splátkový kalendář v některých případech i na desítky let. Nechceme lidi zlikvidovat.
A co byste tedy chtěli od státu? Jak by vám měl pomoct?
Tady je spousta krádeží, prostituce a tak dále a ti lidé, kteří to dělají, jsou absolutně nepostižitelní. Oni dostanou pokutu, kterou nezaplatí, a my nejsme schopni od nich ty peníze dostat. Ať stát vymyslí nějaký právně přijatelný způsob, jak tyto pokuty vymáhat.
Vždyť vy jste už způsob vymáhání pokut vymyslela sama. Za neplatiči posíláte urostlé správce daně s městskou policií a zabavujete jim majetek.
To je strašně drastické. Protože vám vlezou do bytu a zabaví vám majetek, ať už doma jste, nebo nejste. Pro ty lidi je to psychicky náročné.
Také prý dochází k tomu, že zabavujete více majetku, než jaký je dluh těch lidí.
To není pravda. Náklady na exekuci jsou velmi vysoké. Ti lidé musí ještě zaplatit dvě procenta z dlužné částky. Minimálně dvě stě korun. Je to ale pořád rozdíl od klasického soudního exekutora, kterému se platí asi dva tisíce. A navíc, když děláme exekuci movitého majetku, tak musíme tento majetek také odvézt, musíme zaplatit lidi, kteří ho odnesou, musíme ho někde uložit, pak musíme uspořádat dražbu. Když je potřeba zámečník, tak to jsou další náklady, a to všechno tu exekuci pro dlužníka prodražuje. Teď jsme k jedné exekuci připočítávali například osm tisíc korun.
Takže s tímto způsobem vymáhání moc spokojená nejste.
Ne. Vybrali jsme směšně málo peněz.
Budete v tom pokračovat?
Budeme.
A jak byste si představovala pomoc státu?
Takovou, jaká je v jiných zemích. Máme tady rodiny, které mají běžně deset, dvacet pokut, a ony je neplatí, tvrdí, že jsou na dávkách a že nemají peníze. Tak proč aspoň nemáme možnost, aby si ti lidé pokuty museli odpracovat? My chceme, aby byla tato možnost uzákoněna, a pakliže tu pokutu nebudou chtít ani odpracovat, tak by měli jít do vězení. Protože pokud nebudou tresty, nebude tu ani bezpečnost.
Největší část toho vašeho čtvrtmiliardového dluhu ale nejsou pokuty, ale nájemné. Jak budete chtít vymáhat peníze od neplatících nájemníků?
To je další věc, kterou bychom potřebovali od státu zjednodušit. Abychom v současnosti mohli dlužníkovi začít strhávat nájemné z jeho dávek, tak s tím musí nejdříve souhlasit. Ledaže bychom mu prokázali zneužívání sociálních dávek. To ale není možné, protože ty peníze, které dostává, nejsou samozřejmě označené.
Kolik neplatičů jste už vystěhovali?
Jsou to desítky. Jedná se většinou o lidi, kteří zároveň extrémně otravují okolí.
Co potom s těmito lidmi děláte?
Nabídneme jim ubytovnu. Oni s tím souhlasí, ale když je před tu ubytovnu dovezeme a oni zjistí, že tady musí zaplatit každý den, tak zmizí. Neznámo kam. Oni nechtějí zaplatit ani padesát korun za den.
Kolik lidí na té ubytovně teď bydlí?
Nikdo. Za mnou přišel nedávno jeden Rom a řekl mi: „Já teď pracuju, tak mi dejte byt.“ Řekla jsem mu, že žádný byt teď nemám a ať se tedy ubytuje v ubytovně. On na to: „Tam nepůjdu, protože tam po mně chtějí, abych jim platil.“
Z toho, co říkáte, se zdá, že se vám ten dluh už asi nikdy vymoct nepodaří. Daří se vám zastavit alespoň jeho růst? My jsme dříve měli ve vlastnictví 10 500 bytů. Dneska vlastníme už jenom okolo 2 500 bytů, takže by logicky ten dluh neměl tak narůstat. Ten rozdíl teď vlastní soukromníci.
A jak dostávají od neplatičů nájemné soukromí majitelé?
Já bych to řekla asi takhle… My jsme na očích, takže musíme striktně dodržovat zákon…
Takže ti soukromníci to nájemné vymáhají třeba i za pomoci síly?
My si nemůžeme dovolit zajít za nájemníkem a říci mu: Jestli do rána nezaplatíš, tak ti rozbijeme… My se pohybujeme v právním rámci, který tady teď je a který znemožňuje efektivní vymáhání dluhů.
Co říkáte na Kocábovu kritiku, že právě vy můžete za zavedení víz pro české občany do Kanady?
To je absolutní nesmysl. Pan Kocáb je vtipálek. Je to absurdní. Vždyť z Chomutova nikdo do Kanady neodešel. Mně přijde důležitější se ptát, co pro nás udělala vláda, co pro nás starosty udělal ministr Kocáb? Nic. Jenom kritizuje naše kroky. On mě v nějaké analýze nazval zlým šerifem a přitom si sedí někde v teplíčku v kanceláři a jen kritizuje. Já tady ale řeším každodenní problémy lidí.
zdroj: Instinkt, Milan Šíma
Podobné články
| < Předchozí | Další > |
|---|