Ivana Řápková

Nepřizpůsobiví si uvědomili, že nemohou beztrestně týrat slušné obyvatele, říká primátorka Ivana Řápková
Chomutov | Mediálně známé chomutovské exekuce oslavily v polovině února roční výročí. Přes mnohé snahy ministra pro lidská práva a menšiny Michaela Kocába znemožnit exekuce se chomutovské radnici podařilo omezit dluhy. Během roku město získalo zpět přes tři miliony korun. Výrazně se omezily stížnosti obyvatel na soužití v sociálně vyloučených lokalitách města a ubývá prý také přestupků. Vše je výsledkem projektu Záchranný kruh, který chomutovská primátorka Ivana Řápková spustila v lednu loňského roku.

Proč jste se rozhodla spustit tento projekt?
Situace v Chomutově začala být zcela neúnosná. Radnici bombardovali desítkami stížností lidé, kteří byli obtěžováni nepřizpůsobivými. Popisovali příběhy, v nichž byli hrubě uráženi, fackováni, ničen jejich majetek. Nemohli se v noci vyspat. Zjednodušeně řečeno absence respektu k zákonu a svým povinnostem u nepřizpůsobivých vedla k tomu, že v mnohých případech doslova týrali své sousedy. K řešení těchto problémů jsme potřebovali spolupráci řady institucí, například Policie ČR či bytových družstev. Také jednotlivé odbory magistrátu musely spolu začít více spolupracovat na každém konkrétním případu. Tato spolupráce byla základem Záchranného kruhu.
Proč jste před rokem museli sáhnout až k exekucím?
Je to jediná možnost, jak nepřizpůsobivé potrestat za to, že páchají přestupky. Přestože v Záchranném kruhu jsme zavedli kontroly v bytech těch, kteří narušují sousedské soužití a obtěžují své okolí, přičemž jsme zjistili řadu dalších přestupků, vždy jsme skončili u uložené, ale nezaplacené pokuty. Ti otrlejší strážníkům házeli pokutové bločky přímo k nohám. To už byl počátek anarchie, která, kdybychom ji nezačali řešit, by nám časem přerostla přes hlavu. Kdybychom pokuty nezačali vybírat exekucemi, nikdy bychom tento problém nevyřešili.
Během roku, kdy exekuce v Chomutově zaznamenaly bouřlivý vývoj, jste byla napadána, především ministrem pro lidská práva a menšiny, že se město hojí na nejchudších lidech a že tak řešíte romskou otázku.
Obojí je naprostý nesmysl. V tomto pohledu je nutné si uvědomit, že řešíme občana, a je jedno, jestli romské nebo české národnosti. Řešíme občana a jeho přístup k povinnostem. Stejně tak je jedno, jestli chudšího nebo bohatšího. Při mobiliárních exekucích jsme narazili v bytech mnohdy na majetek za desetitisíce. Nevím, jestli ten, kdo má domácnost vybavenu plazmovými televizemi a elektronikou za desetitisíce, patří mezi nejchudší. Každý si musí plnit své povinnosti. Je nutné si uvědomit, že my exekvujeme ty, kteří poruší zákon a dostanou pokutu za krádež, rušení nočního klidu a další drobnou kriminalitu. Mobiliární exekuce se týkají určité skupiny lidí, kterým říkáme nepřizpůsobiví. Proč ti lidé způsobují výtržnosti, narušují sousedské vztahy, kradou? Kdyby to nedělali, neměli by pokuty a dluhy.
Váš kritik ministr Kocáb vás chválí, že jste od exekucí sociálních dávek přešli k exekucím majetku v bytech.
Jeho boj za práva těch, kteří kradou či jinak porušují zákony a za to dostávají pokuty, způsobil, že nám krajský soud zabránil v exekucích finanční hotovosti pokračovat. Od ministra Kocába, všech pseudohumanistů a řady neziskových organizací je to však danajský dar všem sociálně slabým dlužníkům. Exekuce fi nanční hotovosti přímo v místě výplaty dávek byla jak pro dlužníky, tak pro město nejméně bolestivou variantou. Dluh by se často zaplatil během jednoho dvou měsíců. Soud nám to ale zakázal. Bohužel, v našem státě se všechny jednoduché věci musí dělat složitě, jediný, kdo na to doplatí, je prostý občan! Místo toho jsme museli přistoupit k exekucím majetku. Tento způsob exekucí je mnohem drakoničtější než exekuce fi nanční hotovosti na místě výplaty sociálních dávek. Když exekutor odejme peníze, není to tak traumatizující, jako když do bytu přijdou exekutoři a odnášejí televize, počítače a další cennější věci. Ti lidé jednak prožijí šok a jednak si věci už nekoupí. Navíc se jim dluh neumoří tak rychle, jako když exekutor odejme peníze, protože zabavené věci se odprodávají za zlomek původní ceny. A jakmile si tyto věci koupí nové, zase jim je naši exekutoři zabaví. Toto se bude opakovat, dokud se dluh nesplatí. A ti lidé v dluhové pasti zůstávají delší dobu. Přitom náklady na obě exekuce jsou téměř totožné. A vždy je zaplatí dlužník. Toto ministr Kocáb nedomyslel.
Nemělo by ale město přece jenom nabídnout sociálně slabým nějaké programy, aby se jejich situace zlepšila?
Chomutov to ale dělá. Média si všímají jen exekucí a o dalších aktivitách Záchranného kruhu mlčí. Máme azylové bydlení pro sociálně slabé, máme čtyři sociální byty. Spolupracujeme s řadou nevládních organizací. Máme terénní sociální pracovníky a uzavřeny dohody o spolupráci na terénní práce s neziskovými organizacemi. Spolupracujeme se dvěma nízkoprahovými centry. Naše mateřské školy mají jako nedílnou součást svého fungování zařazenu integraci dětí ze sociálně znevýhodněného prostředí. Základní školy zřizují přípravné třídy pro děti, které jsou sociálně znevýhodněné a u kterých je předpoklad, že zařazení do přípravné třídy vyrovná jejich vývoj. Nabízíme poradenství proti zadlužování, gamblerství, lichvě a dalším sociálně patologickým jevům. My jsme jen dosavadní politiku cukru, která tu byla posledních dvacet let, zaměnili za politiku cukru a biče. Nelze jen natahovat ruku, chtít svá práva, ale svým povinnostem se jen vyhýbat. (met) 
Zdroj: Metropol