Ivana Řápková

Závěrečné slovo poslankyně Ivany Řápkové na plénu sněmovny při projednávání novely zákona o pomoci v hmotné nouzi (sněmovní tisk č. 268).

Poslankyně Ivana Řápková: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážená vládo, milé kolegyně, milí kolegové, ještě jednou si dovolím shrnout, že cílem předkládaného návrhu je odstranění nerovnosti při vymáhání pohledávek a zvýšení odpovědnosti příjemců dávek. V návrhu jsou uvedeny dvě změny, které se týkají příspěvku - pouze příspěvku na živobytí ze systému dávek v hmotné nouzi. Novela v prvé řadě umožní uzavřít dohodu o srážkách, což nyní nebylo možné, a teprve v případě, že dlužník nebude plnit dobrovolně, nastupuje ten druhý institut, tj. výkon rozhodnutí. Samozřejmě s tím, že zůstane zachováno existenční minimum.

 

Dámy a pánové, je nutné si uvědomit, že každý člověk, pokud je svéprávný, je zodpovědný, plně zodpovědný, za svůj život a všechny jeho aktivity by měly směřovat k tomu, aby zabezpečil sebe i svoji rodinu, samozřejmě za předpokladu, že bude dodržovat platné zákony ČR. Teprve v případě, že vyčerpá všechny možnosti a zůstane v těžké životní situaci, je tady stát, který je připraven se svým zavedeným sociálním systémem mu pomoci. Dnes už ale nejde o to, jestli pomáháme těm sociálně potřebným, neboť to se děje, ale o to, kdo a jak se systém naučil zneužívat. A právě dávky pomoci v hmotné nouzi jsou toho příkladem, neboť jejich příjemci jsou v současné době zcela nepostižitelní, a to právě na rozdíl od těch, kteří pobírají důchod, invalidní důchod, rodičovský příspěvek, peněžitou pomoc v mateřství nebo nemocenskou. Prakticky, i když tito lidé dávku zneužijí, ze systému sociální pomoci vyřazeni nebudou.

Ráda bych ještě reagovala na některé připomínky, které tady byly vzneseny už minule, to znamená v rámci obecné rozpravy. V souvislosti s předkládaným návrhem je nutné si uvědomit, že nemluvíme o všech, kteří pobírají dávky hmotné nouze, ale mluvíme o lidech, kteří nejenže nepracují a pobírají peníze, ale ještě dělají další dluhy, které vůbec neřeší. Nemají žádné povinnosti a nic je nemotivuje k tomu, aby svůj styl života změnili. Navíc, když tyto dávky pobírají, často je zneužívají. A co je na tom nejhorší? Tímto svým přístupem k životu negativně ovlivňují budoucnost a život svých dětí.

Někteří z vás také tvrdí, že se zvýší kriminalita, že tito lidé nebudou mít z čeho žít, anebo že se dostali do situace ne vlastní vinou. Tyto připomínky lze samozřejmě vzít v úvahu. Ale nabízí se otázka, proč se již dnes tito lidé dopouštějí drobné kriminality a proč nemají žádný zájem hradit své závazky? Odpověď je zcela jednoduchá: jsou nepostižitelní. Ovšem ne tak docela. Pokud dluží například lichváři, tak ten si své pohledávky vymůže vždy. Na rozdíl od státu nebo od obcí! Ty podle současné legislativy mají velmi omezené možnosti. Tím, co říkáte, jako byste říkali: chovejte se, jak chcete, nechoďte do práce, vám se to stejně nevyplatí. Neneste žádnou odpovědnost za svůj život. Nesnažte se nic dokázat.

Také tu zaznělo, že někteří lidé nebudou nikdy pracovat. Ano, ale vy se tváříte, že to je úplně normální, a říkáte jim, že kvůli našemu návrhu budou páchat další trestnou činnost, aby se uživili. Vy v podstatě jinými slovy říkáte: Kradete? Tak to jste chudáci a je vidět, že máte nedostatek peněz. A tak vám dáme ještě víc. Samozřejmě, jak jinak než v rámci sociálních dávek. S takovým přístupem se rozhodně nelze ztotožnit!

Dámy a pánové, pojďme si říci jednoduše, komu mají dávky pomoci v hmotné nouzi sloužit. Mají sloužit opravdu těm sociálně potřebným, anebo těm, kteří systém zneužívají? Myslím, že odpověď je zcela jasná. Ti, kteří se nedopouštějí přestupků a snaží se svoji situaci řešit, těch se předkládaná novela nijak negativně nedotkne. Proto bych si vás dovolila ještě jednou požádat o propuštění tohoto návrhu do druhého čtení tak, abychom měli dostatek prostoru pro další diskusi ve výborech a na půdě Poslanecké sněmovny. Děkuji.

< Předchozí		Další >