I v parném létě na sebe musí být člověk trochu přísný. A někdy právě oddych a letní odstup od našich běžných starostí, nám dovolí se zamyslet nad nějakým vážnějším tématem. Aktuální pietní vzpomínka na 68 výročí vypálení obce Český Malín na Volyni, je dobrou příležitostí, jak mozek nenechat zahálet.
Ze školy si samozřejmě všichni pamatujeme osud podobně postižených obcí - tedy vyhlazení Lidic a Ležáků (patřilo to do učiva, které jsme směli znát), navíc o Lidicích běží v těchto dnech v kinech i nový velkofilm, ale troufám si tvrdit, že o Českém Malíně slyšel asi málokdo. Památník stojí v Žatci. Na osudu této malé vesničky se dá poměrně názorně ilustrovat krutost a bezohlednost dějin k lidskému životu a lidské důstojnosti vůbec.
Český Malín, česká obec na Ukrajině, byla v roce 1871 založená českými přistěhovalci z Lounska, Žatecka a Rakovnicka. V té době ruská carská vláda lákala přistěhovalce ke koupi nevyužité půdy. Kromě toho, že ji nabízela velmi levně, poskytovala i další výhody, které je ve světle budoucích událostí poučné připomenout - jednalo se zejména o právo na zakládání výrobních podniků, právo na národní školství, právo na vlastní samosprávu, právo na náboženskou svobodu, osvobození od placení daní po dobu 20 let a osvobození od vojenské povinnosti. Tito Češi tedy neodcházeli na Volyň z náboženských důvodů, jako jejich pobělohorští předchůdci, kteří utíkali před rekatolizací, tito Češi, kteří i nadále hodlali zůstat Čechy, odcházeli prostě za prací. Neúprosný běh dějinných turbulencí je však semlel tak jako tak.
Důležité je, že k pochopení jejich tragédie se nemusíme na dlouhé měsíce zavírat do archívu - i jen stručný výčet historických kotrmelců, jimiž museli volynští Češi jedné generace prokazatelně projít, je odzbrojující a téměř neuvěřitelný zároveň. Dovolte mi krátce rekapitulovat. Po první světové válce byla obec vážně poškozena. Po sovětsko-polské válce roku 1921 připadl Český Malín Polsku. Obec byla postupně obnovována, ale již od druhé poloviny 30. let narůstal vliv polské protičeské propagandy, která požadovala likvidaci českého školství a zabrání půdy českým rolníkům. To byl však jen začátek útrap. Po přepadnutí východních oblastí Polska Sovětským svazem, který tuto oblast obsadil na základě tajného dodatku paktu Ribbentrop-Molotov, připadl Český Malín opět Sovětskému svazu. Po přepadení SSSR nacistickým Německem byla obec okupována a patřila do sféry vlivu Třetí říše. Dne 13. července 1943 ji obsadily německé oddíly a veškeré obyvatelstvo bylo vyhnáno do ulic, kde byli odděleni starci, ženy a děti od mužů. Němci zahnali všechny muže a část žen po skupinách do kostela, školy a jiných budov, které polili hořlavinou a podpálili. Starcům, ženám a dětem bylo velícími důstojníky řečeno, že budou propuštěni. Místo toho byli nahnáni do stodol a upáleni také. Vesnice hořela týden…
Myslím, že k těmto holým faktům není co dodat. Říkají nám toho o lidském utrpení a obludné krutosti, které byli schopni zase jen lidé, tolik, že všechny naše současné a vlastně malicherné problémy se s tím vůbec nedají srovnat. Mysleme na to, prosím, až se zase začneme dohadovat a rozčilovat nad nepodstatnými věcmi a važme si doby, ve které žijeme. A uvědomme si, že jen málokdy v dějinách byla svobodnému a činorodému člověku tak příznivě nakloněna.
Ivana Řápková
Podobné články
| < Předchozí |
|---|