Jen málokteré povolání prožívá v současné době takový totální propad, jako tuzemská žurnalistika. Zdá se, že prvotním cílem většiny textů je nějakým způsobem zaplnit prázdný papír tištěným znaky, aniž by záleželo na obsahu. Články, často plné věcných a mnohdy i gramatických chyb, působí dojmem, že je psala jedna a tatáž osoba.

Samostatnou kapitolu tvoří tzv. senzace. Dají se vyrobit nejrůznějšími způsoby, viz Topolánkova dehonestace pomocí magazínu pro menšiny, či v poslední době případ chomutovské starostky Řápkové, která údajně nemá základní právní znalosti, byť v Plzni vystudovala příslušnou školu. K této aféře významnou měrou přispěla redaktorka B. Tachecí, která na političku před rozhovorem na dané téma vychrlila otázky typu kde sídlí vrchní soudy anebo jaké jsou typy zavinění. Zmatená Řápková odpovídala špatně či neúplně, z čehož média usoudila, že její právní vzdělání je naprosto nedostatečné.

Představme si nyní, že bych třeba dělal rozhovor s píšícím zaměstnancem MF Dnes (slovo novinář se mi v této souvislosti příčí použít) o jeho firmě a má první otázka by zněla: „Jak se jmenoval poslední šéfredaktor Mladé fronty, dosazený totalitním režimem?“ A pokud bych byl hodně jízlivý, položil bych hned doplňkový dotaz: „Kdo Mladou frontu, potažmo to svazácký a tudíž i státní majetek, privatizoval?“ Myslím si, že by bylo vymalováno a já bych ze zaměstnance následně mohl udělat vola, který o své mateřské firmě neví zhola nic. Stejným způsobem by to šlo provést i s Albertem Einsteinem, kdybych se s ním místo o teorii relativity bavil třeba o životopisných datech zakladatele moderní fyziky Isaaca Newtona…

Díky manželce nám každé ráno přistává do poštovní schránky tištěná MF Dnes. K jejímu „přečtení“ mi stačí deset minut, většina obsahu je dávno známa z internetu. Přijde mi zvláštní, že v ní stále narážím na dvoustranu, hýřící perlami najmě pánů Komárka a Steigerwalda, nepřinášejícími vůbec nic nového. Divím se šéfredaktorovi a editorům, že toto nehospodárné plýtvání místem již dávno nenahradili výběrem třeba ze zdejšího blogu, neboť se tu nachází mnohem více kvalitnějších textů k příslušnému tématu.

Rovněž mě potěšil včerejší magazín MF Dnes, kde je na titulní stránce vyfocen Michal Horáček a hlavním tématem je rozhovor s ním. Zase jsem se dozvěděl, že je textař, podnikatel atp. Po kolikáté už?! To fakt neexistuje jiné téma, případně jiná osobnost? Zatímco zde na blogu to hýří nápady, od politických komentářů přes články osvětové až po kvalitní fotoreportáže, vydavatelé jakoby se uzavřeli ve věži ze slonoviny a stále preferují to, co je podle nich jediné správné – tedy kolovrátek z pera jejich dávno vypsaných zaměstnanců, neschopných vymyslet něco nového.

Domnívám se, že mnohý zdejší autor by profesionální „novináře“ zcela převálcoval, zatímco třeba zmínění Steigerwald či Komárek by patřili sotva k průměru tohoto blogu.  Což to takhle alespoň jednou vyzkoušet?!